Klubové a speciální

Výstava psů očima fotografa

1549569 3946704523375_748849007_nPůvodně jsem chtěl napsat něco o focení na výstavě, jak fotky vznikají a jak je někdy složité pořídit pěkné fotky, ale nakonec jsem zjistil, že to je vlastně odborné a zbytečné, a že to, co mám na srdci velmi úzce souvisí se samotným handlingem. Takže spíš půjde o takové pojednání o tom, jak to vidím já skrz hledáček foťáku a jak se mi to v našem kruhu tak strašně nelíbí...

K napsání mě inspirovalo několik věcí. Jednak mě rozčiluje, když mi někdo napíše zprávu, jak je možné, že není pěkně vyfocen na žádné fotce nebo že na fotkách vypadá pes hrozně nebo dokonce, že na žádné fotce není. A pak také to, že po výstavě probírám fotky a někdy bych opravdu nejraději vše smazal.

Takže nejdříve stručně o tom, jak fotky vznikají. Každá výstava je, co se focení týká, reportážní fotografie. Ze série fotek by měl být zřetelný a jasný průběh akce, v tomto případě výstavy. Reportáž by měla zachytit všechny důležité momenty, měla by být zábavná a hlavně by se mělo být na co koukat, to co do obsahu. V současné chvíli fotím výstavy tak, jak jsou prezentovány, což není přesně to, co bych chtěl dělat. Všechny ale zajímají hlavně psiska, která se výstavy účastní. Takže hlavně postoje všech jedinců a pokud to stihnu, snažím se právě cvaknout i zajímavé momenty, které celé reportáži dávají ten obsah, nad rámec strohého sdělení o účasti zvířat. Bohužel ale pro nutnost dokumentace hlavně zvířat, unikne mi často hodně zajímavých záběrů. To z několika důvodů, o těch hlavních se tu postupně zmíním později. Z každé výstavy přivezu domů několik desítek fotek. Každého psa v kruhu vyfotím mnohokrát a doma pak trávím dlouhé hodiny tím, že fotky probírám a hledám ty nejlepší, tedy spíš ty nejpoužitelnější. Fotky musím vybrat a upravit a to většinou zabere další celý den. Často dojde k tomu, že některý pes, přesto, že je na 20 fotkách, není ani na jedné tak, aby se dala fotka použít. Bohužel ne proto, že by fotka byla technicky špatná, ale proto, že zkrátka pes nikde nevypadá dobře. Není ve správném postoji nebo vlastně v žádném postoji, stojí tak, že má křivá záda či nohy nebo je částečně schován za handlerem a podobně, o pohybu ani nemluvě. Takže nakonec se buď rozhodnu tuto špatnou fotku zveřejnit, pes tam nevypadá dobře a já jsem kritizován, nebo jí nezveřejním a jsem opět kritizován. Jde jen o rozhodnutí, že sám nechci takovou fotku zveřejnit, s ohledem na jinak pěkného psa a také na majitele, nebo jí prezentovat proto, aby ostatní věděli, že tam daný pes byl. Tolik k objasnění výstavního focení a k samotnému vzniku fotek. Samozřejmě bych byl rád, kdybych v klidu vybral a upravil fotky a nemusel řešit, jaká je ta aspoň trochu použitelná a také bych u toho nemusel trávit dlouhé hodiny.

Teď něco o handlingu, ovšem bude to bohužel velmi kritické! Výstava jako taková je výstavou psů. Je výstavou krásy a cílem je najít v tu chvíli nejlepšího jedince. (O samotném hodnocení a přístupu rozhodčích, či o jejich znalostech nemá ani cenu psát, to je jiné téma). Z výše zmíněného vyplývá, že by měl být pes co možná nejlépe připraven s upravenou a čistou srstí, zastřiženými drápky a měl by být v co nejlepším možném rozpoložení. Přesto že je výstava o psech, jde hlavně o nás majitele. Psům je to totiž úplně volné a jistě by radši byli někde úplně jinde. Bohužel to ale dost často vypadá tak, že psi se chovají tak, že jsou právě úplně jinde a ne na výstavě. A tady je to přesně parketa handlera, který by měl toto všechno zvládnout a hlavně by měl vědět, jak má se psem pracovat v kruhu. Handler je úplně samostatná kapitola a na něm hodně záleží, jak celá výstava dopadne a jak jeho jedinec uspěje. Správným předvedením totiž lze spoustu nedostatků u psů skrýt, naopak zvýraznit jeho přednosti a celkově psa dobře a hlavně draho prodat. To ale předpokládá, že vystavovatel přesně ví, co má se psem dělat. Jak se dané plemeno vystavuje, jak vypadá správný postoj, jak pohyb. Měl by vědět, jak se psem pracovat, co s vodítkem, jak psa ovládat. To jsou všechno věci, které se dají celkem snadno okoukat od zkušenějších. Jsou to věci, které se dnes dají celkem lehko vyhledat na internetu a nakonec, jsou to věci, které se většinou dají celkem lehce vyzvědět od chovatele, u kterého jsme si psa vybrali. Jistě každý z nich rád pomůže, poradí, ukáže a navíc, (chovatelé prominou :-D) za vynaložené nemalé prostředky za štěně dostanete i něco dalšího navíc. Bohužel mám ale většinou v kruhu pocit, že každý si myslí, že všechno ví nejlépe, že na tom nic není a vlastně zase až tak o moc nejde. V kruhu to nějak odšlape, pes se proskočí, tak co řešit? Vždyť co na tom, že si pes nechce dobrovolně nechat prohlédnout chrup, co na tom, že nevydrží tři vteřiny v postoji nebo že se nenechá ani postavit, co na tom, že nepředvede jediný krok ve správném pohybu. Přitom se ale mnoho takových pak rozčiluje nad tím, že nedostali ani blbého CACe, když jsou sami ve třídě a měli to mít v kapse. Uvědomte si, že žádný titul není nárokový a je jen na rozhodčím, zda nějaký titul udělí a na nás je ho přesvědčit. Zkusme nenaplňovat ono typické, co Čech, to pejskař a odborník na všechno. Nebudeme se ponižovat tím, že si necháme v něčem poradit. Vězte ale, že tak jako na zkoušky na cvičáku nebo na závody v agility se musí pes připravovat, cvičit a trénovat, tak i na výstavy je třeba psa připravit, cvičit a návyky dále upevňovat. I tady musí vystavovatel, stejně jako psovod, se psem komunikovat a vědět, jak dosáhnout požadovaného výsledku. Stejně tak na výstavě by měl pes vědět, co se od něj očekává, co má dělat, jak se chovat. Měl by mít základní návyky poslušnosti a být ovladatelný a zvladatelný.

Z toho jasně vyplývá, že u psa nejde jen o samotné kvality, ale také o to, jak je pes prezentován. Často se pak stává, že kvalitativně horší pes zvítězí nad psem lepším a to jen proto, že je lépe předvedený. Umí postát v postoji, předvede se v pohybu, nesvádí boj s rozhodčím při kontrole chrupu. Samozřejmě zde opět hlavně záleží na přístupu rozhodčího a na tom, co je pro něj rozhodující. Vrátím-li se k prvnímu odstavci, pak je jasné, že se můžu sebevíc snažit, ale psa, který nepostojí, nemá správný pohyb nebo není ovládán handlerem, nemůžu nikdy vyfotit tak, aby vypadal dobře a byl v požadovaném postoji nebo v pohybu. Další překážkou dost často bývá i samotný handler, protože psa zakrývá, či všemožně obchází, protože buď neví jak psa postavit a zklidnit nebo vlastně vůbec neví, co dělat. A já pak můžu běhat okolo kruhu nebo v kruhu a stejně nedostanu příležitost psa vyfotit, nenajdu jedinou skulinu, kde bych psa viděl celého.

1656077 3946688762981_530587904_nDalší kritizovanou položkou na mém seznamu je samotný handler. Ve většině případů je to sám majitel psa, což je samozřejmě nejlepší, protože by měl svému psu rozumět, měl by ho zvládat a měl by vědět, jak se psem pracovat. Riziko je, pokud je majitel „trémař" nebo sám sebe nerad někde prezentuje a díky tomu trpí nervozitou. Tu pak samozřejmě přenáší na svého psa a to vše ovlivňuje celkový dojem a výsledek. V tomto případě je třeba důkladně zvážit, jestli psa svěříte někomu jinému, zkušenějšímu a výstav znalému nebo jen tomu, kdo je větší pohodář a takové situace zvládá lépe. Ten vyvolený pak ale musí dokázat splnit všechny ostatní podmínky. Mít znalosti, umět zvládnout toho konkrétního psa, umět s ním správně pracovat. Stejně tak pes by měl zvládat fungování i pod vedením jiného vystavovatele, měl by vědět, že i toho jiného pána musí poslouchat. Další, podle mě, nedílnou součástí samotného handlera je jeho celkový přístup a oblečení. Výstava jako taková je společenská událost. Mělo by to být zábavné a přátelské setkání lidí a podle toho by měli být účastníci oblečeni a upraveni. Každý sám by měl zvážit, v jaké roli se na výstavu chystá. Pokud vystavuje, měl by přemýšlet nad svým oblečením. Jak bude v kruhu vypadat, jak je sladěn se psem, jaký bude celkový výsledný dojem. Základem by mělo být, že volí takovou barevnost oblečení, aby pes vynikal a ne zanikal. Když si u psa stoupne nebo klekne, že pes nezanikne na pozadí tvořené vaším oblečením. Není-li vystavovaný jedinec dobře vidět, některé detaily můžou zaniknout, naopak díky splynutí s pozadím se celková silueta může deformovat a tohle vše platí i pro samotnou fotku. Stejně tak platí a každý mi dá jistě za pravdu, že mnohem lépe vypadá, když se psem běží slušivě oblečený handler, než když v kruhu běhá někdo v gumových botách z tržnice a vytahaných teplácích. Můžete namítnout, že od psů je člověk chlupatý, špinavý, výstavy jsou v zimě i v dešti, ale tohle všechno se dá řešit. Většina lidí si vozí převlečení do kruhu s sebou. Nikde není problém se převléknout, vystavit psa a zase se zpátky převléknout do „obyčejnějšího" úboru. Na jakoukoliv jinou činnost se psem se lidé v pohodě oblékají dle potřeby, podle zaměření. Jen na výstavy se to bohužel ještě nenaučili. Přitom kdekoliv po světě je to stejně samozřejmé, jako že na koupák chodím v plavkách nebo do garáže v montérkách. Nakonec ještě musím zmínit i výstavní vodítko. Je mnoho druhů a typů a každému vyhovuje něco jiného. Výstavní vodítko je pojítko mezi psem a handlerem. Mělo by být co nejméně nápadné a mělo by být co nejvíce sladěné jak se psem, tak s handlerem, aby nekazilo celkový dojem. Výběr je dnes velký a každý si může koupit, co chce. Nebojte se vyzkoušet více vodítek a věřte, že na něm záleží. Pominu-li funkci módní, musím zdůraznit, že i vodítko ovlivňuje samotné chování a pohyb psa. Na každém typu se bude pohybovat jinak a jinak mu bude „vadit", vyzkoušejte to a uvidíte.

Za ty roky co výstavy fotím, musím říct, že když srovnám úroveň u nás a ve světě, je to přímo tragické, bohužel. Úplně všude je naprosto běžné, že vystavovatelé mají vhodné oblečení, je naprosto běžné, že psy mají zvládnuté a naučené a pak samozřejmě celkově ta výstava vypadá úplně jinak a má úplně jinou úroveň. Jak by pak vypadala třeba světovka nebo Crufts podle našich „zažitých" pravidel....? Kdo třeba zatím nevycestoval někam do okolních států na výstavu, jistě se setkal s cizinci tady u nás na výstavě. Jistě si taky všiml, že vždy mají společenské oblečení, vždy jsou více či méně sladěni a v podstatě vždy mají zvládnuté psy a skoro vždy získávají tituly. Také skoro vždy jsou námi ostatními obdivováni. Přitom k tomu všemu stačí opravdu jen málo. Trochu cviku a důslednosti, maličko popřemýšlet nad oblečením a před tím vším se nebát zeptat někoho zkušenějšího. Zkuste si nemyslet, že zrovna váš pes je ten nejlepší na světě a že všechno víte a umíte nejlépe. Zkuste být více sebekritičtí a vidět chyby na sobě i na svém zvířeti. Žádný učený z nebe nespadl a není žádná ostuda se zeptat zkušenějších, obzvláště pokud s vystavováním začínáte.

Zkuste změnit pár takových drobností. Zkuste změnit přístup. Sami uvidíte, že bude vše lepší a jednodušší, že se budete cítit lépe, více si celou výstavu užijete a nakonec jistě dosáhnete i lepších výsledků. Výstava bude pak mnohem zábavnější pro vás i vašeho miláčka. Jako bonus pak získáte i to, že budete leckde sami obdivováni a nakonec i na těch fotkách z výstav nejen že budete vždy zachyceni, ale vždy tam vy i pes budete opravdu dobře vypadat.

Já se na to vše budu moc těšit na nějaké další výstavě.

1800845 3946679722755_1266676554_n

Mirek Slabý

MS|Photography